Protože chci malovat a učit druhé malovat
Moje cesta k hedvábí měla vtipný start: Pipeclub! Nejspíš si říkáte, co to je? Inu, klub dýmkařů chtěl mít hedvábné kravaty s kresbou petersonek či dunhillek. A tak to vlastně začalo. Kromě toho, že jsem svého času uměla perfektně nakreslit dýmku, objevila jsem techniku malby na hedvábí. Ještě jako student jsem na to měla poměrně dost času a tak jsem kreslila a malovala, zkoušela, co to hedvábí vlastně vydrží.
Cesta k učení
Ta byla klikatá a dlouhá. Po letech školního učitelování a domácího malování se praxe a tvůrčí zápal konečně setkaly v kurzech malby na hedvábí. Ale nebylo to tak úplně ono.
Chtěla jsem vést kurzy tak, aby bavily i mě
A to v některých podmínkách nejde. Například komu se chce v sobotu ráno vstávat a letět na celodenní kurz, když má doma dvě malé děti? Každý jsme jiný a každý máme rádi jiný čas na práci a zábavu, jiný kout a někdy i jiné lidi kolem sebe. Mnohdy právě čas a místo hrají tu zásadní roli v tom, proč se kurzu nezúčastnit.
Kouzlo Internetu mě nadchlo!
Ty možnosti sdílet svoje poznatky a hledat nové jsou fantastické. Najednou máte možnost objevovat nové tvůrce, kteří tak jako vy malují a prošlapávají cesty k novým i znovuobjeveným technikám. Můžete ty techniky zkoušet a následně o nich diskutovat. Je to zkrátka svět, kde nejsou hranice a kde lze komunikovat napříč kontinenty.
Tak i proto jsem začala psát blog
Abychom společně šli po mnou prošlapané hedvábné cestě a vy se naučili stavět základy kresby a malování na hedvábí. Abyste si společně se mnou a pak i sami udělali čas sami pro sebe a ponořili se do tvořivého procesu. Abyste i vy pošimrali svou múzu pod nosem. Tak hurá na to!