Prostě začít.

Vzít tužku a papír a začít kreslit. Jakkoliv. Mám pro vás inspiraci. Znám moc hezký film o Séraphine Louis, známé jako Séraphine de Senlis – francouzské malířce, která patřila mezi tzv. naivisty. Měla vize, silné náboženské vize, a právě když na ni padlo osvícení, začala malovat. Malovala pak do úmoru, dokud nepadla vyčerpáním. Její obrazy jsou dle kunsthistoriků naivní. Jsou nádherné, čiší z nich ohromná síla a opravdovost. A je to právě ta síla uvnitř, kterou dokázala vynést na světlo světa a vymalovat na plátno. Co na tom je krásné, je to, že ta upřímnost, radost a pokora, čistota srdce tryská z jejích obrazů. Že to není žádná hra, žádné předvádění se, ale naopak že je to síla srdce, kterou potřebovala dát ven, jaksi vyřknout, či možná spíš vykřičet.

Tento film se jmenuje Seraphine, a je nádherný, velmi jemný a křehký. Popisuje její život a její tvorbu. Více zde: https://www.youtube.com/watch?v=HpK_qugNHCM

Právě to poselství upřímnosti a čistoty srdce mi připomíná, jak je to cenné a jak je to vlastně zásadní, chceme-li tvořit a být sví.

Je samozřejmě příjemné se vzdělávat v kresbě, malbě a tvorbě celkově, učit se řemeslo, ale je důležité nezapomínat na to krásné, co dlí v nás a chce ven.

Toto zamyšlení sdílím, protože si myslím, že Seraphine si to zaslouží a že může být pro mnoho z nás inspirací.