Možná se vám už stalo, že jste si chtěli zakreslit. Vzali jste tužku a kus papíru a jen tak jste na něj začali čmárat. Jaký to byl pocit? Vzpomínáte?
Jistě velmi příjemný, když jste mohli pozorovat rostoucí černošedou masu čar.
Čmáráte jen tak, pro zábavu a relaxaci. Pak se ovšem dostaví pocit, kdy se vám do mysli vloudí potřeba kreslit něco konkrétního, ale ono to najednou nejde!
Pravděpodobně to znáte a nevíte, co s tím, tak tužku odložíte a jdete dělat něco jiného. Anebo se vrátíte k hmotě čar a tvarů. Vadí to?
Přece nikde není řečeno, že musíme umět kreslit podle přírody.
Je to jistě velká výhoda a pocit vlastního zadostiučinění, když si můžeme nakreslit jen tak, nač si vzpomeneme. Ale je to nezbytnost? Nemyslím si.
Jsem přesvědčená, že kresba není jenom kresba podle reality.
Vždyť můžeme kreslit tvary, které nás napadnou, hrát si s linkou a rozvíjet ji, nacházet nové a nové variace. Uvolnit se a oprostit se od strachů, že se nám to nepovede.
Já kresbu zbožňuji
Byly časy, kdy jsem po tvrdém tréninku v kreslírně nakreslila i několik figur v životní velikosti. Teď bych se musela k tréninku vrátit a trénovat, aby mi to zase šlo lehce a hladce. Jenomže mě teď v poslední době baví a těší tvary, vzory, zjednodušování a opakování prvků. Pořád vím, že kdybych chtěla a našla si čas, tak mohu pár dnů trénovat a zase nakreslím, co budu chtít.
Ale pokud vás těší jen tak kreslit a to bez zábran, zbavte se předsudků, že jste neprošli tréninkem. Důležité je tvořit, když máme chuť, a mít z tvoření radost!
Nedávno jsem zhlédla video o Anthony Hopkinsovi, který si doma maluje, jen tak pro radost. Netvrdí o sobě, že je umělec, ani na to neaspiruje. Maluje, protože ho to baví a těší. Užívá si proces malování. A to je, myslím, podstatné. Umět se uvolnit, zbavit se předsudků a velkých očekávání a ponořit se do procesu tvoření. V mém eBooku naleznete tipy a rady jak uvolnit ruku a zbavit se ostychu.
Proto s chutí do linií a za linií!
