O mně

Miluji hedvábí, barvy a  malbu. Jsem od narození tvořivý člověk

 

Už jako malá jsem si ráda hrála s barvami, kreslila na podlahu a stěny voskovkami, malovala na papír, tapety i trička. Malování a kreslení mě zkrátka těšilo a naplňovalo radostí. To jsem byla ještě malá holka v bezpečném rodičovském náručí.

 

Láska k malbě se ještě prohloubila, když jsem objevila hedvábí. Maluji na něj již přes 20 let, nejraději velké plochy. Užívám si barev, kresby linií…

Navíc mi dělá radost, že se o způsob malby a zážitek z tvoření mohu s někým podělit. Mohu sdílet mnohem intenzivněji radost a prýštící energii právě z tvořivých momentů, kdy se dotýkám látky, míchám barvy, hraji si se štětcem a velkými plochami barev.


Ještě teď si ale vybavuji rozhovor s jedním mnohem starším kamarádem – to už mi bylo 17 – kdy mi na mé nadšené „malovat přece můžu pořád, je jedno jestli chodím do školy nebo do práce, čas si vždycky najdu“ – řekl, že realita je zcela jiná a že čas na malování mi bude drahý. Dokonce se může stát, že mne múza opustí…

Tenkrát jsem se tomu smála. Představa, že nebudu malovat aspoň dvakrát týdně, mi přišla jako sci-fi.

 

S přesídlením na studentskou kolej a studiem mě smích přešel. Jakmile není čas a není místo, pak se těžko tvoří. Posléze přišla práce a rodičovské radosti. Musela jsem se spokojit s ukradenými okamžiky. Ale stále jsem přemýšlela, jak to zařídit, abych mohla tvořit, dělat, co mě těší a co opravdu umím dobře.

 

Až jsem objevila kurzy malby na hedvábí, které jsem měla možnost vést. Měla jsem svou chvíli pro sebe a příležitost něco dělat.

 

A potom jsem na facebooku potkala Stefanii – ženu, která propadla malbě na hedvábí až po čtyřicítce tak silně, že založila skupinu, kam lákala hedvábné nadšence.

Díky ní jsem objevila skvělou skupinu malířů mistrů i malířů laiků z různých koutů světa, kteří na hedvábí malovali a sdíleli své způsoby a přístupy k malbě, kresbě, barvám a dalšímu zpracování. Tito lidé jsou pro mne nekonečnou studnicí inspirace a poučení.

Díky textilní škole z Malajsie, kde je takříkajíc kolébka batiky, znám postupy práce s voskem a vzory, díky Davidu Higginsovi, Australanovi s velmi svérázným přístupem k malbě na skutečně velké formáty, mám možnost zkoušet netradiční použití kontur, soli a vrstveného zapouštění barev do látky.

 

Díky Danielu Jean-Baptistovi z Kanady vím, jak vhodně zapouštět barvy do hedvábí tak, aby vznikl dojem světla třpytícího se na hladině.

 

 

 

Ještě donedávna jsem měla pocit, že na hedvábí se malují jen malé šátky a velké plochy dělám jen já. Američanka Mary Edna Frazer mne vyvedla z omylu: zpracovává barvami a voskem mnohametrové plochy.

A tak jsem se rozhodla, že chci být s hedvábím napořád, že nechci jenom malovat do šuplíku, ale chci mít možnost učit a sdílet své poznatky a zkušenosti.

 

 

Chci malovat s těmi, kteří chtějí relaxovat a zároveň se učit. Kteří chtějí tvořit v klidu svého  místa, čerpat tvůrčí energii a radovat se. Chci malovat s těmi, kteří chtějí najít a dráždit svou múzu. Proto jsem natočila online kurzy malby na hedvábí.

 


Přihlásit se může každý, kdo chce tvořit, kdo se chce naučit malovat na hedvábí. Nezáleží na tom, zda umíte kreslit a jak si rozumíte se štětcem. Záleží jen na tom, zda máte chuť nebo potřebu tvořit. Být aspoň chvíli kreativní, hledat a nacházet inspiraci. Radovat se ze společných okamžiků.

 

Materiál na malbu na hedvábí není levný, ale nemusíte být bohatí, abyste si jej pořídili. Sama maluji na velké formáty a začínala jsem takřka na koleně. V kurzu si ukážeme krok za krokem, jaké jsou možnosti malování. Základní pravidlo zní: když se chce, všchno jde!
A pokud hned nechcete začít s hedvábím, můžete kreslit. To už jde i v tramvaji (pokud s námi příliš nehopsá). Ráda vás v tom podpořím, sama mám ráda, když se tvoří a když v tom nejsem sama. Založila jsem k tomu e-mailový klub s úterním inspiračním budíčkem.